K dokončení plastiky umělce Lubo Kristka na Gymnáziu Ignaze Köglera (Ignaz-Kögler-Gymnasium)
Landsberger Tagblatt, 10./11. 10. 1981, s. 36
(překlad z němčiny)
V mnoha veřejných budovách živoří v nejrůznějších koutech a atriích skromné plastiky – produkty takzvaného „Kunst am Bau“ (nařízení o umění ve veřejném prostoru, pozn. překl.). Za svůj vznik vděčí zákonu, podle kterého mají být dvě procenta z částky na výstavbu veřejných budov poskytnuta na umělecké vybavení.
V nové přístavbě Gymnázia Ignaze Köglera (Ignaz-Kögler-Gymnasium) byly tyto peníze investovány dobře: škola za ně získala hodně umění. Plastika umístěná v prostoru schodiště se skládá z více částí: z osmimetrového stromu, který byl abstrahován do jednoduché formy. Na něm visí jako plody sedm koulí, které v reliéfech znázorňují sedm umění/věd: divadlo – techniku/přírodní vědy/matematiku – hudbu – umění – literaturu/básnictví/dějepis – stavitelství/architekturu – erós/lásku/nadšení.
Další důležitou částí je postava v nadživotní velikosti v suterénu, která pohnutě vzhlíží skrze větve a koule k planetám a k silně zářícímu slunci. Plastika tak prostupuje třemi úrovněmi budovy: figura v suterénu, kde rovněž začíná strom; strom svou hlavní částí, korunou a koulemi od přízemí až do prvního patra; planety a slunce nad prvním podlažím ve světelném kuželu.
Kolem plastiky se vine – symbolicky stoupá – nádherné otevřené schodiště od architektky Kerglové. Tuto podobu plastiky umožnily až světlost a velkorysost schodiště. Na druhé straně získává schodiště a světelný kužel díky plastice svůj další smysl: schodiště se stává výchozí cestou k poznání, světelný kužel jasným znázorněním vesmíru.
Co tedy vyjadřuje plastika Lubo Kristka? Jedná se zde o šťastný případ, kdy umělec uchopil stanovené téma a úzkostlivě neusiloval o to, aby vytvořil pro kohokoli identifikovatelné a nezaměnitelné „značkové“ produkty. Při jeho předběžných úvahách dáváme slovo samotnému umělci: „Ignaz Kögler, zakořeněný v západoevropském duchu, dokázal předat širokému kulturnímu okruhu nové impulzy. Proto jsem zvolil „Strom vědění“, ukotvený v rodné půdě, který dosahuje ke všem výšinám lidského ducha… Současně je znázorněn vývoj od onoho realistického v suterénu přes symbolickou mezifázi v přízemí až po naprostou abstrakci, která už neomezuje fantazii. Proti tomu všemu stojí zkoumající člověk, který se na tom tvůrčím způsobem podílí.“
I přes dalekosáhlé zaměření na místo a obsahovou souvislost vznikl nezaměnitelný „Lubo Kristek“. Zde jsou důkazy:
záliba ve tvarech rostlého (organického) dřeva v oblých a kompaktních tělesech;
solidní řemeslná práce profesionálního sochaře: ta se projevuje především v krásné a silné figuře;
mezitím – po kapli v Penzingu – také způsob práce, plné tělesné i duševní nasazení.
Kvality díla spočívají v řemeslném provedení, v kompozici ve třech úrovních prostoru a v množství jeho významů: jako materiál byla použita ušlechtilá ocel, která se pne v pruzích a pásech nad dřevěným jádrem. Z tohoto kovu jsou zhotoveny i koule na stromě, které uvnitř nesou kostru z kovových obručí.
Kompozici plastiky lze jako celek rekonstruovat jen v představě nebo znázornit modelem. Postava, kmen stromu a Země – symbolizována kameny umístěnými na podlaze kolem kmene – představují základ kompozice. Střední část stoupá podél stromu strmě vzhůru a sleduje koule, pohled postavy a schodiště. Tam pohled pozorovatele jednak upoutají horizontály slunečních paprsků a odchýlí ho do stran, jednak je veden skleněnou střechou až k nebi.
Významové roviny plastiky rozmanitě korespondují: figuru tedy nelze ztotožňovat pouze s postavou Ignaze Köglera, představuje všeobecně člověka, který skrz korunu stromu věd pohlíží do vesmíru. Krásný obraz pro tvorbu a neustálý impulz pro všechny zúčastněné, žáky i učitele. V každodenním kontaktu a opakovaném vyrovnávání se s plastikou se otevírá další důležitá dimenze. Kde se později v profesním životě a všedním životě dostanou lidé tak samozřejmě do styku s dílem, s obrazy, které působí esteticky?
Zde u této plastiky porozumíte, že umělecká díla mohou být důležitým obohacením života. Proto se stala také plastikou pedagogickou. Aby tak byla chápána, si přeje i umělec, který zde investoval velmi mnoho, co není možné vyvážit penězi. „To, co překračuje schválené prostředky, považujte za dar mladé generaci tohoto regionu.“
Zájemci mohou zhlédnout plastiku příští týden v budově Gymnázia Ignaze Köglera; od pondělí 12. října do pátku 16. října, vždy od 16 do 18 hodin.
Walter Etschmann